Přeskočit na obsah

Renzo Piano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Renzo Piano
Renzo Piano (2012)
Renzo Piano (2012)
Narození14. září 1937 (87 let)
Janov
Alma materTechnická univerzita v Miláně (do 1964)
Povoláníarchitekt a politik
ZaměstnavatelČína (1965–1968)
OceněníCena Augusta Perreta (1978)
Královská zlatá medaile (1989)
Kjótská cena za filozofii a umění (1990)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1990)
Cena stříbrného trojúhelníku (1991)
… více na Wikidatech
Politická strananezávislý politik
Funkceitalský doživotní senátor (od 2013)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renzo Piano (* 14. září 1937) je světově proslulý italský architekt, držitel Pritzkerovy ceny za architekturu a několika dalších ocenění.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Janově v Itálii v roce 1937 a tam také dnes bydlí. V roce 1964 vystudoval univerzitu Politecnico di Milano a začal pracovat s lehkými konstrukcemi a základními příbytky.[1] Mezi lety 1965 a 1970 spolupracoval s Louisem Kahnem a v letech 1971–1978 s Richardem Rogersem – jejich nejznámější stavba je Centre Georges Pompidou v Paříži (1977). V roce 1978 obdržel od Mezinárodní unie architektů (UIA) prestižní Cenu Augusta Perreta.[2]

V roce 1981 založil společnost "Renzo Piano Building Workshop", která zaměstnává stovku lidí a působí Paříži, Janově a New Yorku.[1]

Dne 18. března 2008 se stal čestným občanem Sarajeva (Bosna a Hercegovina).[3] 30. srpna 2013 ho prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak může zasedat v horní komoře italského parlamentu.[4]

Vybrané projekty

[editovat | editovat zdroj]
Nemo Science Centre v Amsterdamu
Střecha budovy Kalifornské akademie věd v San Franciscu

Současné

[editovat | editovat zdroj]

Dokončené

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renzo Piano na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Renzo Piano: Environmentally Progressive Concept Design for Athens' Modern Urban Icon, The Stavros Niarchos Foundation Cultural Center (SNFCC). www.itnewsonline.com. 2009-01-27. Dostupné online [cit. 2009-02-09]. 
  2. ↑ Auguste Perret Prize [online]. Brno: Archiweb [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 
  3. ↑ Renzo Piano počasni građanin Sarajeva
  4. ↑ Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Renzo_Piano&oldid=22084766“